Foto: archiv Žádný Špeky/autor Lukáš Erlebach

Perník nebo zdobené perníčky jsou tradičním vánočním cukrovím a je to oblíbená pochoutka mnoha z nás. Málokdo však ví, kde se vlastně tyto laskominy vzaly. Pravdou je, že historie perníčků sahá hluboko do minulosti. Pečivo s příměsí medu a mouky totiž dobře znali již ve starém Egyptě či antickém Řecku a Římě.

K nám do Čech přišel perníček o něco později. První zmínka pochází z 13.století z doby, kdy na našem trůnu seděli Lucemburkové, konkrétně z roku 1335, kdy se prodávaly perníčky na svátcích a posvícení v severočeském Turnově. Jde o první dochovaný záznam, ovšem je jasné, že perníčky přišly možná o něco dřívěji.

V Praze například podle domněnek musel být perníkář jíž před rokem 1324, i když ve staroměstských spisech z let 1324 – 1393 se o žádném perníkáři výslovně nemluví. Avšak je tu jedna zmínka z období 1344-1353, kdy se jeden perníkář zaručil za jiného nově přijímaného souseda, což znamená, že tento perníkář vykonával své řemeslo již před rokem 1324.

O sto let později, resp. do roku 1419, pak napočítal Z.Winter hned osmnáct pražských perníkářů. V té době byly perníčky pochopitelně luxusním zbožím, a proto si ho mohli dovolit jen bohatší měšťané. Z tohoto důvodu také sídlili perníkáři převážně ve větších městech a do menších měst pouze zajížděli.

Problém nastal až v období husitských válek, protože husité považovali perníčky, jakožto luxusní zboží, za zbytečnost a odsuzovali to. Díky tomu toto řemeslo na čas upadlo. Díky tomu, že perníkářů bylo tak málo, nemohli založit ani vlastní cech a raději se připojili do cechů příbuzných, jako byli pekaři, mlynáři či koláčníci.

Tyto staré perníčky byly s největší pravděpodobností tvarované jen ručně, maximálně s využitím jednoduchých modelovacích nástrojů. Teprve od 16. století byly používány překrásné dřevěné formy s reliéfní řezbou převážně inspirovanou náboženskými motivy. Existuje také seznam perníkářských forem od mistra Sebastiana Petráška z roku 1641, který dokládá, že v 17. století k těmto náboženským motivům přibyly i motivy světské.

Poté se perníkářské řemeslo opět zbrzdilo, tentokrát třicetiletou válkou, ale po tomto temném období se výroba perníčků rozjela skutečně masově. V praxi tak přestal být perníček luxusním zbožím. Tento rozmach postupně narůstal až do 19.století, kdy bohužel ustoupilo perníkářské řemeslo moderní cukrářské výrobě. Vděčit za to můžeme průmyslovému zpracování řepného cukru. Tradiční perníkářské dílny tak byly odsouzeny změnit se na dílny cukrářské nebo zaniknout. Díky tomu toto řemeslo do dnešních dob nepřežilo.

PŮVODNÍ RECEPTURA

Původně se perník vyráběl z medu, mouky a pepře, a proto se mu také říkalo „peprník“. V dnešní době však nepoužíváme pepř, jako koření do perníčku, ale používáme spíše skořici, zázvor, hřebíček, kardamom, muškátový oříšek anýz či levanduli. U nás je asi nejznámější pardubický perník. Recept na tento perníček však původně pocházel z Hradce Králové, ale majitel pardubického panství, Vilém z Pernštejna, ho zakoupil a tuto pochutinu rozšířil.

JAKÝ JE NEJLEPŠÍ RECEPT?

Jako nejjednodušší a zároveň i nejzdravější recept se pak ukázal recept viz video výše. Na rozdíl od zbytečně složitých receptů je velice jednoduchý, kdy se zkrátka vše smíchá v jedné míse, ale zároveň je velice zdraví, protože využívá celozrnnou žitnou mouku oproti klasické pšeničné a klasický bílí cukr nahradí třtinovým cukrem a medem. Pokud si chcete zdravě pochutnat bez výčitek, neváhejte to zkusit.

Zdroj: Perníková-chaloupka.cz (odkaz), regiony.rozhlas.cz (odkaz)