Foto: Freepik
Vánoční svátky jsou pro mnoho lidí časem, kdy se mají konečně zastavit, odpočinout si a strávit chvíle s rodinou a přáteli. Realita je však často jiná: hektické přípravy, stres z nakupování dárků na poslední chvíli, úklid, vaření a pečení. A nad tím vším visí nenápadný, zato velmi vytrvalý strašák – obava z přejídání a následného přibírání na váze. Pro mnoho z nás se Vánoce zkrátka staly synonymem pro nezdravé laskominy, které sice lákají svou vůní a chutí, ale v konečném důsledku zanechávají spíše pachuť výčitek a nepohody.
Není těžké pochopit, proč to tak je. Klasické vánoční cukroví, tak jak ho znaly už naše babičky, se často řídí jednoduchou logikou: stejné množství mouky, cukru a másla. Tím vzniká něco sice nesmírně voňavého, máslového a v prvním momentě lahodného, ale zároveň nutričně naprosto nevyváženého. Množství cukru, který nemá jinou funkci než tu chuťovou, vystřelí energetickou hodnotu do nebes.
Máslo, byť v rozumném množství může být v pořádku, se v tradičních receptech téměř topí v záplavě sacharidů. Takový pamlsek pak tělo nezasytí, naopak vyvolá další chuť na sladké, a člověk se tak hravě dostane do začarovaného kruhu: jeden kousek nestačí, přidá se druhý, třetí, pátý… a najednou se z příjemného mlsání stává nezdravý návyk. Po pár dnech nadbytku už se ani neodvažujeme stoupnout na váhu a sami sobě si slibujeme, že po Novém roce nastane přísný režim, protože máme pár kilo nahoře.
Jenže nikde není psáno, že to tak musí být. Tradiční receptury nejsou posvátné texty, které by se nesměly měnit. V posledních letech se stále častěji objevují snahy ukázat, že cukroví lze připravit i jinak – s větším množstvím bílkovin, vlákniny a jen tolik cukru, kolik je skutečně nutné. Když se pak podíváme do kalorických tabulek, rozdíly jsou až ohromující.
Zatímco tradiční vanilkové rohlíčky se mohou snadno vyšplhat někam k 460 kcal na 100 gramů, jejich lehčí úprava, která méně spoléhá na máslo a cukr a víc sází na přirozeně sladké a hutnější suroviny, může spadnout i k hranici 150 kcal. Podobný trend vidíme u včelích úlů: klasické mají přibližně 474 kcal, odlehčená varianta zhruba 135 kcal. A co tolik oblíbené rafaelo kuličky? Původně kolem 600 kcal, ale snížená verze může mít okolo 230 kcal. Všechny tyto údaje vycházejí z portálu Kaloricketabulky.cz, který se stal užitečným rádcem pro všechny, kdo chtějí mít přehled o tom, co vlastně jedí.
Je důležité zdůraznit, že nejde jen o čísla. Když se člověk zamyslí nad tím, co přesně do svého těla dává, zjistí, že s pomocí trošky kreativity, chytrých surovin a špetky odvahy se dá vykouzlit sladké, lahodné a přitom nutričně hodnotnější cukroví, které skutečně zasytí. To znamená, že se po několika kouscích přirozeně zastavíme, protože nám tělo dá jasný signál, že už má dost. Nepotřebujeme do sebe ládovat celé talíře sladkostí, abychom pocítili uspokojení. A to je možná největší změna – nejen v číslech, ale v našem chování. O Vánocích pak nejde o to, kolik „musím sníst“, aby byly svátky opravdové, ale o to, jak si užít chvíle s blízkými, aniž by nás později drtily výčitky.
Na otázku, jestli lze vůbec slavit Vánoce bez hory cukru a másla, existuje jasná odpověď: ano, lze. A ještě si je více užijete. Když totiž přestaneme vnímat sladké pamlsky jako hřích, kterému se buď úplně vyhneme, nebo do kterého spadneme po hlavě, získáme mnohem vyrovnanější vztah k jídlu i sami k sobě. Bez úzkosti a strachu z přibírání si můžeme pochutnat, dát si pár kousků a pak se s čistým svědomím zaměřit na to, co Vánoce skutečně dělá výjimečnými: společně strávený čas, klid, tradice a vzpomínky, které si uchováme mnohem déle než chutě vánočního cukroví. A to, že se přitom naše tělo bude cítit lépe, je jen příjemný bonus navíc.
Zdroj: autorský text Žádný Špeky, kaloricketabulky.cz
