Foto: Freepik

Tradice vánočních pohádek v České televizi

Vánoční pohádky jsou v českých domácnostech stálicí. Od roku 1993, kdy Česká televize odvysílala svou první štědrovečerní pohádku Sedmero krkavců, se každoročně tato televizní premiéra stává jedním z nejdůležitějších okamžiků svátečního vysílání. Největší úspěch slavily například Anděl Páně, jehož pokračování se zařadilo mezi nejúspěšnější filmy v historii české kinematografie, nebo klasiky Zdeňka Trošky, jako je Princezna ze mlejna.

Nicméně s přibývajícími lety začala kvalita těchto pohádek podle mnohých diváků klesat. Zářným příkladem je neúspěch pohádky Kouzelník Žito z roku 2018, která byla kritizována za slabý scénář a laciné efekty. I přesto vánoční pohádky pro Českou televizi zůstávají jistotou. Sledovanost téměř nikdy neklesne pod 1,5 milionu diváků, což z nich činí nejúspěšnější program roku.

Tři princezny: Pohádka, která boří stereotypy

Pohádka Tři princezny přichází s neobvyklým pojetím hlavních postav. Místo tradičních princezen, které čekají na svého zachránce, se diváci dočkají tří sebevědomých žen – Sofie, Leony a Flóry –, které se samy staví do role hrdinek. Tvůrci zdůrazňují, že chtějí pohádku přiblížit současné generaci, která vnímá ženskou sílu a nezávislost jako běžnou součást života.

Zároveň však tento přístup vyvolal silné reakce na sociálních sítích a diskusních fórech. Kritici namítají, že emancipace do vánoční pohádky nepatří, a upozorňují, že tradiční divák na Štědrý večer nehledá témata rezonující s moderním světem, ale odpočinkový příběh, který spojuje a připomíná hodnoty, jako je laskavost, láska a spravedlnost.

Jaké jsou hlavní výtky?

  1. Odstup od tradice: Kritici tvrdí, že vánoční pohádka má vycházet z osvědčených motivů, nikoliv experimentovat s moderními prvky.
  2. Casting a scénář: Mnozí si stěžují na obsazení méně známých herců, což podle nich snižuje důvěryhodnost pohádky. Jména princezen – Sofie, Leona a Flóra – jsou považována za příliš „západní“.
  3. Ztráta kouzla a magie: Diváci se obávají, že přílišná snaha o modernizaci ubere pohádce na pohádkovosti.
  4. Absence prince: Skutečnost, že princezny nepotřebují zachránce, je některými interpretována jako snaha o nucenou propagaci feminismu.

Je čas na změnu, nebo návrat ke kořenům?

Pohádky mají svou důležitou roli nejen jako vánoční rituál, ale také jako prostředek mezigeneračního propojení. Tradiční pohádky, jako jsou Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král, si získaly srdce diváků díky nadčasovým příběhům, charismatickým postavám a nádherným kulisám. Tyto prvky dokázaly spojit jednoduchost s hlubokým morálním poselstvím, které bylo univerzální a srozumitelné.

Moderní pohádky jako Tři princezny však hledají nový způsob, jak oslovit mladé publikum. Pokud je ale hlavním cílem pouze přizpůsobení aktuálním trendům, může se stát, že pohádky ztratí své kouzlo, aniž by přinesly něco skutečně hodnotného.

Závěr: Kam směřují české pohádky?

Česká vánoční pohádka je fenomén, který by si zasloužil větší péči a citlivější přístup. Diváci očekávají příběhy, které v sobě budou mít kouzlo, humor, a především nadčasovost. Experimenty s moderními tématy jsou sice pochopitelné, ale jejich přílišné tlačení na úkor pohádkovosti může diváky spíše odradit.

Tři princezny mohou být průlomem, nebo propadákem. Ať už bude výsledek jakýkoliv, jedno je jisté – vánoční pohádky zůstávají neodmyslitelnou součástí české kultury. Doufejme, že i budoucí generace najdou zalíbení v příbězích, které přinášejí radost a spojují rodiny.

Zdroj: Super.cz (odkaz), autorský text