PŘEHRAJTE SI CELÝ ČLÁNEK ZDE:

Foto: Pixabay

Kečup miluje snad každý. Jeho původ je pak v Asii, kde se tato hustá červená rajčatová omáčka servírovala k rybím pokrmům. V minulém století ji ale převzaly podniky a stánky s rychlým občerstvením ve Spojených státech amerických, kde ho servírovali k hamburgerům, hranolkům, atd.

Právě díky jeho uvedení ve Spojených státech amerických se rozšířila jeho popularita po celém světě. Dnes prakticky nenajdete domácnost, kde by takový kečup neměli. Podle čeho ale vybrat ten nejlepší a na co si dát pozor? Někdo se řídí podle ceny, značky či obalu. Právě obal bývá velice diskutovaný, protože existují dva tábory lidí s tím, že jeden vyznává, že kvalitnější kečup je ve skle, ale ta druhá skupina si myslí, že kvalitnější kečup je v plastové lahvi.

Mnoho lidí také nevěří průmyslově vyráběným kečupům a vyrábějí si svůj vlastní v domácích podmínkách. Kdo to zkusil ví, že to není vůbec náročné. V praxi vezmete rajčata, mrkev, cibuli či jakoukoliv zeleninu máte rádi a zahřejte nad 90 °C. Po vyvaření přebytečné vody a zhoustnutí máte svůj kečup. Hotový kečup pak jen nalijeme ještě horký do skleněných lahví či sklenic.

Foto: Pixabay

Zde pak nastává i první kámen úrazu průmyslově vyráběných kečupů. Výrobce, který ho plní do plastových lahví ho tam nemůže logicky nalévat vařící, ale musí počkat, až zchladne na 25 °C. Tím také ale přijdeme o přirozenou sterilizaci způsobenou vyššímu teplotami.

Z tohoto důvodu se musí do kečupů umístěných v plastových lahvích přidávat i množství konzervantů, aby kečup nepodlehl zkáze. Je však pravdou, že se dnes objevují nové technologie, díky kterým se dá vyrobit kečup do plastové láhve s menším množstvím konzervantů a chemických přísad.

Nejjistější je však stejně pročíst si pořádně etiketu. Díky novým technologiím totiž nemůžeme paušalizovat kečupy podle obalu, protože i v plastové láhvi se může vyskytnout relativně dobrý kečup. Existují navíc jednoduchá čtyři pravidla, kterými se vyplatí se řídit.

JAK VYBÍRAT KEČUP VE ČTYŘECH KROCÍCH

  1. Mnoho prozradí již samotný název – jako první se musíte soustředit již na samotný název. Mnohdy se totiž nejedná o kečup, ale náhražku často označovanou jako kečupová omáčka, červená omáčka nebo kečap. Ty se liší obvykle v množství použitých rajčat či další zeleniny.

  2. Čtěte etiketu – především si dejte pozor na barviva, která se v kečupu nesmí vůbec vyskystovat.

  3. Zjistěte podíl rajčat – u pravého kečupu je stanoven podíl rajčatové složky minimálně na 140g pro 100g kečupu. Pokud však na obalu čtete, že se jedná o kečup extra nebo speciál, musí být vyroben alespoň z 200g rajčat na 100g kečupu.

  4. Pozor na konzervanty – podle současně platné legislativy je dovolenou používat pouze dvě chemické látky pro sterilizaci: kyselinu sorbovou označovanou jako E200 (popř. její soli E201 a E203) a kyselinu benzoovou označovanou jako E210 (popř. E211, E212 a E213)

PLATNÁ LEGISLATIVA V ČESKÉ REPUBLICE

Na počátku 90. let minulého století došlo ke zrušení potravinářských norem, což zapříčinilo významné snížení kvality u průmyslově vyráběných kečupů. Rázem se v nich totiž objevila voda, zahušťovadla, barviva, ochucovadla, jablka nebo mrkev. Prvního legislativního zlepšení se kečup dočkal až v roce 2003, kdy byla přijata Vyhláška č. 157/2003 Sb., kde se říká, že výrobek označený jako kečup musí mít alespoň 12% refraktometrické sušiny a v případě kečupů označených jako „Prima“, „Speciál“ nebo „Extra“ je stanoven obsah sušiny na 30%.

Vyhláška se bohužel ani po uvedení v platnost moc nedodržovala a vynalézaví výrobci začali uvádět na trh nejrůznější „kečupové omáčky“. Bohužel následné namátkové testování odhalilo přítomnost jedů z plísní a pesticidy. V dnešních dnech se bohužel kvalita průmyslově vyráběných kečupů dost odlišuje. I to je vlastně důvod, proč si řada lidí vyrábí kečup doma. Zajímavostí na závěr je skutečnost, že na našem trhu se prodá o 40% více tatarské omáčky než kečupu, což je z evropského pohledu naprostý unikát.

Zdroj: Kupi.cz (odkaz)