Foto: Pixabay

Většinou se v souvislosti se vztahy a týráním či šikanováním mluví o tom, jací jsou muži špatní a jak se chovají k ženám. To je bohužel ve většině případů pravda a rozhodně jsou všechny ženy, které trpí kvůli svým mužům chudáci.

Na druhou stranu je však nutno říci, že ani muži nejsou vždy těmi agresory. V některých případech jsou agresory ženy a muži jsou oběti. Ne vždy to musí být vyhrocený vztah. Tento vztah může být ze 70% normální a idylický, pouze v útrobách ženy může přežívat nějaká psychická porucha.

Foto: Pixabay

V praxi se může jednat o to, že existuje nějaký spouštěč, který ženu doslova rozzuří do bíla. Může to být třeba po desáté neuklizená kuchyň, zapomenutý nákup či něco podobného. Podle některých odborníků se nerovnoprávnost žen překlopila v některých vztazích až na druhou stranu na nerovnoprávnost mužů.

Podle psychologa, Jeronýma Klimeše, vždy byli muži tzv. pod pantoflem. Spolu s rozvíjejícím se blahobytem však dramaticky stoupá počet dětí, které vyrůstají v tvrdém matriarchátu. To znamená, že veškerá důležitá rozhodnutí dělají pouze ženy a muži mají v podstatě okrajovou funkci. To může koneckonců souviset i s tím, že stále více dětí se také rodí svobodným matkám. Ne každý muž totiž chce do takto nerovnoprávného vztahu vstoupit.

A jak vypadá týrání mužů v praxi? Nejlépe je to popsáno podle pana Klimeše ve filmu Čas sluhů. Muži mlčí a musí pozorovat, jak se jim vášnivý vztah rozpadá a jejich děti se jim odcizují. Z životní partnerky se stává diktátor a děti mají k otci stejný postoj, jako matka. Ženy se mohou mstít domácím vězením, vydíráním, vyhrožováním, výčitkami, citovým naléháním nebo i vařením jídel, která muž nesnáší.

Závěr je jednoduchý – nelze hanit jedno pohlaví z násilí na druhém. Nejde totiž o pohlaví, ale o osobnost jedince. Týrat totiž může muž stejně jako žena. Akorát v případě mužů se o tom moc nemluví, protože je to pro ně natolik ponižující, že raději mlčí a trpí dál.

Pokud máte nějakou zkušenost ze svého okolí, podělte se s námi v komentářích pod článkem, budeme vděčni.

Zdroj: iDnes.cz (odkaz)