Foto: archiv Žádný Špeky / autor Lukáš Erlebach

Řízek je prakticky naše národní jídlo, ale málo kdo ví, jak vlastně tato pochoutka vznikla. Historie našeho řízku není zas až tak dlouhá. Klíčovou roli v ní hraje maršálek Josef Václav Radecký z Radče, který byl příslušníkem starobylého českého šlechtického rodu.

Zároveň byl ve službách císařské armády, kde zastával funkci polního maršálka a díky které se podíval prakticky po celé říši. Při jeho působení v Itálii si zamiloval obalované a opečené maso, a proto si při návratu z Milána do Vídně tento recept vzal s sebou.

I když „český“ řízek je spojen s maršálkem Radeckým, tak řízky v globálním kontextu mají větší historii. Podle prvních mýtů a legend měli první telecí řízek připravit arabští kupci, kteří si na dozlatova osmaženou strouhanku sypali zlatý prach. Důvody byly hned dva – věřili, že zlato léčí a zároveň ukázali okolí své bohatství. Tento mýtus pak pravděpodobně přišel v 10. století přes Sicílii, která byla v arabských rukou.

Od 12. století v Itálii zdomácněl a začali ho připravovat v Miláně, tentokrát již bez zlata a pod názvem cotoletta alla milanese. Zde si pak tento recept velice oblíbil český rodák. Když v roce 1848 byl korunován rakouským císařem František Josef I., jmenoval o rok později Radeckého generálním guvernérem benátského a lombardského království. V rámci tohoto jmenování představil tehdy dvaaosmdesátiletý Radecký svému císaři své oblíbené jídlo a také nejslavnější jídlo z lombardské kuchyně – telecí řízek z mléčného telecího, smažený s kostí ve směsi strouhanky a parmazánu.

Oproti našemu řízku šlo o výrazně tlustší a nerozklepaný řízek. Císaři řízek zachutnal, ale vyvstal jeden problém – ve Vídni nešlo sehnat pravý parmezán. Proto ho začali vídeňští smažit pouze ve strouhance a navíc ho smažili na másle a bez kosti. Oproti původní receptury ho navíc rozklepali na tloušťku plechu. Ironií osudu je, že tento vídeňský recept je známý po celém světě, kdežto původní cotolettu nezná prakticky nikdo.

Za úspěchem tohoto pokrmu stojí jednoznačně přízeň císaře, který ač patřil k nejbohatším mužům světa, nedával své bohatství tak najevo. Měl rád obyčejnou lidovou rakouskou kuchyni. V té době také rostla popularita smažených jídel, což podpořilo nárůst popularity smaženého řízku. Posledním důvodem, proč se jedná o nejpopulárnější jídlo vůbec je jeho jednoduchá příprava, i podprůměrná kuchařka zvládne maso naklepat, obalit a osmažit.

U nás se pak usídlila varianta z běžně dostupného kuřecího nebo vepřového masa. Francouzi jsou známí tím, že pohrdají ostatními kuchyněmi a prostými jídly, proto si vymysleli svoji luxusní obdobu našeho řízku – cordon bleu. Jedná se o telecí nebo kuřecí naplněné šunkou a sýrem. Poslední zajímavostí ohledně řízku je skutečnost, že v roce 1899 dorazil do tokijské restaurace Rengatei, která předělávala evropské pokrmy. V japonském podání se řízek obaluje ve speciální strouhance Panko a servíruje se s rýži, nastrouhaným zelím a worcesterovou omáčkou, která má nahradit kyselou chuť z našeho citronu.

Zdroj: Denik.cz (odkaz)