Foto: Freepik

Max prošla změnou pohlaví v adolescenci a nakonec došla k přesvědčení, že byla postavena před falešnou volbu nebo že vlastně neměla žádnou jinou možnost. Mladá žena začala sociální změnou pohlaví ve svých šestnácti letech a prezentovala se jako chlapec. Brzy nato podstoupila hormonální léčbu a mastektomii. Tvrdí, že tranzice byla pro ni jedinou alternativou k sebevraždě, protože jí nikdo nenabídl jinou možnost.

“Dlouho jsem si myslela, že nemám jinou volbu než tranzice, protože mi nebyly nabídnuty žádné jiné možnosti. Nepoznala jsem nikoho, kdo by přežil podobné pocity bez tranzice, a ani jsem nevěděla, jak by to bylo možné. To je problém! Jak může někdo souhlasit s tranzicí, když si myslí, že jedinou alternativou je nešťastný život, který by skončil sebevraždou? Ti, kteří podstupují tranzici v přesvědčení, že je to jediný způsob, jak najít úlevu, jsou ti, které zklamala jejich komunita a lékaři.”

Max kritizuje transaktivisty, kteří považují všechny způsoby zvládání tísně, které nezahrnují léky nebo chirurgické zákroky, za neplatné. Ti se domnívají, že jakákoli léčba, která nepotvrzuje a nepodporuje vnitřní genderovou identitu osoby, je považována za znehodnocení. Max, která dříve věřila, že jediným řešením pro její genderovou dysforii je tranzice, využívala pokyny pro standardní péči od organizace WPATH k obhajobě svých práv jako dospívajícího splňujícího diagnostická kritéria pro GID.

Foto: Freepik

“Využívala jsem je v lékařských ordinacích k obhajobě svých práv jako dospívající, který splňoval diagnostická kritéria pro GID, a byla jsem přesvědčena, že bych se zabila, kdyby mi nedali to, co jsem potřebovala. Neznala jsem žádné jiné možnosti než tranzici a nevěděla jsem, jak se k těmto pocitům lze postavit jinak než pomocí terapeuta, endokrinologa nebo chirurga.”

Max očekávala, že změna pohlaví na mužské jí přinese úlevu od pocitů nedostatečnosti, které pociťovala jako žena. V průběhu tranzice však zjistila, že i mnoho žen prožívá podobné pocity, a nakonec přehodnotila svůj pohled. Max tvrdí, že tranzice jí přinesla pouze krátkodobou úlevu a že pohlavní stereotypy byly v jádru jejího přesvědčení o nutnosti tranzice.

Max kritizuje transaktivisty, kteří odmítají jakoukoli léčbu mimo hormony a chirurgické zákroky, a tvrdí, že našla lepší alternativy, které jí umožnily větší autonomii. Detranzice pro ni znamenala naslouchání svým emocím a přijímání bolesti způsobené tranzicí. Nechtěla zpochybňovat příběhy těch, kteří zažili pozitivní zkušenosti s tranzicí, ale chtěla, aby byly respektovány i příběhy těch, kdo se rozhodli detranzovat.

Zdroj: Echo24 (odkaz), Heritage.org (odkaz)