Málokdo si uvědomuje, jak zastaralá správa bydlení a nemovitostí vlastně je. Pokud nejsme v roli vlastníka či správce nějaké budovy, jediný kontakt s výzvami tohoto segmentu je pro nás občasná konverzace s pronajímatelem či správcem. Realitu byrokratických koleček velmi dobře zobrazuje i oceněný český film Vlastníci. Jako obyvatelé stojíme většinou na druhé straně a přijímáme stav věcí tak, jak je. Poslušně platíme veškeré poplatky za bydlení, ale vrací se nám služba, která pro současný způsob našeho života není dostatečně flexibilní. V době e-bankovnictví, e-shopů a futuristických technologií dostávame rozúčtování zásadních dat o spotřebě energií jednou ročně na papíře, bez možnosti je nějak korigovat. Jako koncoví uživatelé jsme tak poslední, kdo dostane informace o tom, co tvoří obrovskou část veškerých našich nákladů na život. Přitom jde v průměru o 25 % výdajů naší domácnosti. A ani samotní správci na tom nejsou co do informovanosti o moc lépe. Přitom řešení je doslova nabíledni.

Zavedení pracovní pozice školského logopeda by podle odborníků zhoršilo kvalitu diagnostiky, následné léčby řečových vad a zdravého vývoje dětí. Proti návrhu, který je součástí chystané Novely školského zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, vystupují kliničtí logopedi ze Sdružení ambulantních specialistů ČR. Neurovývojové a další řečové a komunikační poruchy přivedou do ordinací klinických logopedů každoročně zhruba 150 tisíc pacientů, z toho je podle odhadů až 80 % pacientů mladších 18 let. Kvalitní a včasnou diagnostiku jim však mohou poskytnout pouze logopedi ve zdravotnictví. Ti mají, na rozdíl od speciálních pedagogů ve školách, několikaletou zdravotnickou praxi a řádnou atestaci ve zdravotnictví. Školští logopedi z řad speciálních pedagogů by naopak kvůli GDPR neměli přístup ke zdravotnické dokumentaci souvisejících odborností, například pediatrie nebo neurologie, což je zásadní překážka pro správné určení diagnózy a stanovení efektivní terapie.