Historie měření glukózy v kostce. Od sci-fi zařízení po miniaturní čtečku

Pro každého diabetika je zásadní vědět, jak vysokou nebo nízkou hladinu glukózy právě má. Jak se vyvíjely a zlepšovaly přístroje, které ji měří? Testování hladiny glukózy má své počátky v roce 1925. Tehdy se ve zkumavce smíchalo šest mililitrů lékařského Benedictova roztoku s osmi kapkami moči. Poté se zkumavka dala na pět minut do vroucí vody. Barva kapaliny naznačila, jak vysoký v ní byl obsah cukru. Koncem čtyřicátých let minulého století došlo k prvnímu velkému zlepšení této hrubé metodiky, a to zavedením takzvaného „dip-and-read“ testu, který umožnil sledovat hladinu glukózy okamžitě.

Foto: Pixabay

Proč je krev nejlepší možností?

Testování glukózy v moči však nebylo a není dokonalé. Obvykle se totiž nedá zjistit, dokud její hladina není poměrně vysoká. Výsledky testů navíc odrážejí množství glukózy v době, kdy byla moč vyrobena ledvinami, což může být i hodiny před testováním. Pomocí testování z moči také není možné rozpoznat, zda hladina glukózy neklesá příliš nízko, což je další potenciální problém.

Když věda objevila papírové proužky

Další významný posun nastal v šedesátých letech, kdy vznikly první speciální proužky pro testování hladiny glukózy v krvi. Na papírový proužek se umístila kapka krve, která se po jedné minutě omyla. Výsledná barva papírku se pak porovnala s tabulkou, díky níž diabetik získal hrubý údaj o hladině glukózy. I toto měření ale bylo často nepřesné – hlavně kvůli interpretaci barvy. Bylo tak načase vyvinout přístroje pro monitorování hladiny glukózy v krvi. Takové, které by byly dostupné pro všechny spotřebitele. Co za ni může a co pomůže.

Netrvalo dlouho a…

Koncem sedmdesátých let si lidé s diabetem poprvé mohli odnést domů přenosné monitorovací zařízení. Jmenovalo se Ames Eyetone, vážilo bezmála dva kilogramy a bylo téměř osmnáct centimetrů vysoké. I když muselo být při měření zapojené do elektrické sítě a vypadalo jako ze sci-fi filmu, lidem s cukrovkou značně ulehčovalo život a výsledky poskytovalo do minuty. Což tehdy platilo za okamžitý výsledek.

Vývoj se navíc rychle posouval. První mohutné, těžkopádné a někdy nepřesné modely glukometrů se výrazně zlepšily v rychlosti, přesnosti, spolehlivosti i snadném používání – byly méně invazivní, vyžadovaly menší množství krve a obešly se bez kalibrace. Zmenšila se i jejich velikost. Nyní už jsou mnohé glukometry menší než mobilní telefony, což diabetikům umožňuje diskrétní testování.

Snazší měření díky senzorům

Už v roce 1975 byl komerčně dostupný první biosenzor glukózy. Na přelomu tisíciletí pak spatřil světlo světa nepřetržitý monitoring glukózy – CGM, který se skládá z malého jednorázového senzoru umístěného těsně pod kůží a přijímače, do kterého se data bezdrátově přenášejí. CGM neměří pouze v určitém časovém bodě, hladinu glukózy sleduje nepřetržitě. Ve skutečnosti tedy nepracuje s hladinou cukru v krvi, ale v takzvané intersticiální tekutině, kterou máme mezi buňkami. V pravidelných intervalech se proto musí provádět kalibrace s hladinami v krvi.

Po CGM přišlo FGM
FGM – tři písmena, která znamenala v měření glukózy další změnu. FGM (okamžitý monitoring glukózy) se skládal a dodnes skládá z malého jednorázového senzoru, který má diabetik umístěný na paži až dva týdny, a ze čtečky. Jednou z mála firem, které právě tyto senzory pro diabetiky nabízejí, je Abbott Diabetes Care. Ta má v nabídce řadu přístrojů pro monitorování hladiny glukózy v krvi, a to klasických proužků a glukometrů, ale především zmíněné FGM s názvem FreeStyle Libre, u kterého odpadá rutinní píchání do prstu.

Zdroj: tisková zpráva Freestyle Libre

O autorovi – Lukáš Erlebach

Autorem obsahu je známý kuchař a propagátor zdravého stravování ve svém pořadu “Zdraví na talíři“. Připravuje tradiční pokrmy levně, jednoduše a z dostupných surovin.

Přidat na Seznam.cz

ARCHIV ČLÁNKŮ
Follow Me