Foto: Žádný Špeky, autor: Vendula Erlebachová

Historie pizzy: Od chudobného jídla k globální ikoně

Historie pizzy sahá až do starověkého Říma, kde se podával chléb s různými náplněmi a byl nazýván “picea”. Nicméně moderní podoba pizzy začíná v Neapoli v 18. století. Původní verze pizzy byla jednoduchá: kruhové těsto pokryté rajčatovou omáčkou a sýrem. Neapolitáni, kteří byli známí pro svou chudobu, začali tímto způsobem kombinovat dostupné suroviny.

Pizza se postupně stala oblíbeným jídlem na ulicích Neapole, kde ji prodávali pouliční prodejci. Nicméně pravá expanze pizzy začala až v 19. století, kdy se otevřely první pizzerie. Pizza Neapolitana byla tedy původně jednoduchým a levným jídlem, které si oblíbili lidé z různých sociálních vrstev.

Pizza Neapolitana: Tradiční a autentická

Pizza Neapolitana je považována za tradiční a autentickou formu pizzy. Její těsto je tenké, měkké a pružné, s lehkým okrajem zvaným “cornicione”. Základními ingrediencemi jsou rajčatová omáčka, mozzarella di bufala (mozzarella z buvolího mléka), olivový olej a čerstvé bylinky jako bazalka.

Tato pizza je pečena ve dřevěných pecích při velmi vysokých teplotách, což jí dodává charakteristický lehce spálený okraj a křupavost. Pizza Neapolitana je chráněná italskou legislativou a má specifikace, které ji odlišují od jiných forem pizzy.

Pizza Romana: Křupavá a velkorysá

Pizza Romana má na rozdíl od Neapolitany tenčí těsto, které je pečeno na plechu, čímž vzniká křupavý okraj. Toto těsto je obvykle tlustší a má větší pružnost než těsto Neapolitany. Pizza Romana má také větší rozměry než Neapolitana, často je prodávána na kousky podobné jako pečivo na ulici.

Co se týče náplně, Pizza Romana nabízí širokou škálu variant, včetně různých druhů sýrů, masa, zeleniny a omáček.

Závěr: Příběh dvou kultovních pokrmů

Historie pizzy je příběhem inovace a adaptace, který začal jako chudobné jídlo a stal se celosvětovou ikonou. Pizza Neapolitana a Pizza Romana jsou dvěma hlavními větvemi této tradice, z nichž každá má své vlastní charakteristické rysy a místo v srdcích milovníků pizzy.

Pokud máte chuť na autentický zážitek, můžete ochutnat tradiční Pizza Neapolitana s jejím tenkým těstem a bohatou náplní. A pokud preferujete křupavý okraj a větší rozměry, můžete si pochutnat na lahodné Pizza Romana s různými variacemi chutí. Každá z těchto forem pizzy nese s sebou bohatou historii a tradici, která je stále živá i dnes.

Zdroj: Italian-cuisine.org (odkaz)

Pravá neapolská pizza

Počet porcí

2

porce
Doba kynutí

24

hodin
Doba pečení

10

minut
Kalorie

238

kcal

Suroviny

  • 10 g droždí

  • 0,25 l vody

  • cukr

  • 300 g hladké mouky

  • sušený česnek

  • oregáno

  • rajčatový protlak

  • prosciutto

  • mozzarella

  • bazalka

  • olivový olej

Postup

  • Do misky si rozdrobte droždí. Přidejte vodu, špetku cukru a vidličkou droždí rozmíchejte.

  • Postupně zašleháme prosátou mouku, ideální 00.  Když máme těsto řidší a lepkavý, tak tam dáme ještě sušený česnek a oregáno a znovu to zapracujeme.

  • Těsto dáme do igelitového pytlíku do lednice a tam to necháme odpočinout minimálně přes noc, ale ideálně 24 hodin. Důvodem je to, aby se rozpustil ve vodě všechen škrob. Těsto je pak kráně táhlé a gumové. 

  • Po vytažení z lednice ho necháme adaptovat na pokojovou teplotu a přendáme zpět do mísy. Postupně budeme zapracovávat mouku, abychom dostali krásně hladké těsto. Poté ho necháme ještě klasicky vykynout.

  • Těsto rozdělíme na dvě koule. Pomoučíme si vál a tyto koule se snažíme směrem od středu vytahovat tak, aby vznikl tvar kruhu. Když máme cca 30 cm v průměru ujistíme se, že nám zůstaly krásně naducané okraje. 

  • Na pizzu pak nanesem rajčatovou omáčku (sugo) nebo jen rajský protlak, poklademe italskou šunkou prosciuttem, kousky mozzarelly, zakápneme olivovým olejem a dáme do silně předehřáté trouby. Ideálně použijeme speciální pečící kámen na pizzu z terakoty. Troubu rozpálíme na 230 - 250 stupňů a pizzu pečeme jen 10 minut. 

  • Po vytažení na ni nasypeme ihned nasekanou bazalku a zakápneme olivovým olejem.

TIP

  • Pečící kámen z keramiky či terakoty je o mnoho lepší než žulový pečící kámen. Terakotový je totiž identický s tím, co mají italové v italských pecích. Ten totiž dokáže vytáhnout vlhkost z těsta a pizza je od spodu křupavá, ale zároveň na vrchu vláčná. To vám obyčejná trouba či žula neudělá.