Foto: Pixabay

Závist je podle papeže Františka jakési napětí mezi nenávistí a láskou. V praxi totiž jde o to, že někdo druhý má nějakou věc, vlastnost nebo zážitek, po kterém také toužíme. Bohužel z nějakého důvodu nemůžeme být jako on nebo mít to, co on. Druhou otázkou je to, zda druhému přejeme zlo a nechceme, aby to měl nebo zda nám je jedno, že to má, ale chceme to také.

Úspěchy druhých nám připadají jako nespravedlnost a křivda a domníváme se, že si jeho úspěchy a jeho majetek zasloužíme spíše my. V Bibli se tento spor o žárlivosti a závisti objevil již ve sporu Kaina a Ábela. V tehdejším sporu šlo o to, že Kain se domníval, že oběti jeho bratra Ábela jsou pro Boha lepší. Vše skončilo vraždou.

Foto: Pixabay

Podle papeže Františka po boku žárlivosti a závisti i další neřest – ješitnost. Všechny tyto neřesti jsou většinou vidět u lidí, kteří chtějí být středem všeho. Všechny ve svém okolí jen využívají ve svůj prospěch a sami chtějí být středem chvály. Ten, kdo se rád chválí a velebí sebe má jen velké ego, nemá empatii a ztěží dokáže pochopit, že na světě není sám.

Neumí prostě žít ve společenství vícero lidí. Trvá na tom, že celá pozornost v každé diskuzi musí být zaměřena jen na něj. Jak se ale dají tyto neřesti vyléčit? Těžko. Řešení jsou totiž neřesti sami. Zlý a závistivý člověk totiž do světa chrlí zlo a pro svou pravdu neváhá sáhnout ani k horším hříchům. Časem se dostane do stavu, kdy se třeba za své činy začne i stydět. Hlavní je, aby si egoista uvědomil, že není tím hlavním a přestal podléhat zlu.

Zdroj: Vatican.va