Foto: Freepik

Národní hrdost je něco, co je předmětem mnoha diskuzí. Někdo je prostě hrdý na to, že něco je České. Někomu je to zase jedno a klidně by cizím nadnárodním společnostem prodal jakoukoliv českou firmu. Bohužel po Sametové revoluci bylo mnoho našich společností prodáno zahraničním investorům a developerským společnostem.

Pro tyto společnosti ale naše tradice nic neznamenají, pokud z toho nemají sami nějaké peníze. Dnes došla situace bohužel tak daleko, že se u nás v obchodě nachází spíše potraviny ze zahraničí, které nemají příliš velkou kvalitu. Nedávno jsem měl v košíku rajčata ze Španělska, mouku z Ukrajiny a kuře z Polska. Raději jsem vše vrátil a zašel si na farmářský trh.

Zdroj: Freepik

Ekonomicky výhodné je pro takový holding, když má jeden produkt, který může prodávat v mnoha zemích světa. Těžko se bude specializovat na naše tradiční výrobky jen z národní úcty nebo z úcty pro tradici. Přesně tak se to děje, když se končí výroba našich notoricky známých a milovaných produktů nebo společností.

Velkým překvapením pak bylo zjištění, že již nemáme ani naše tradiční nakládané okurky Znojmia. Vždy byla oblast okolo Znojma známá svými nakládanými okurkami. Pokud se ale pozorně podíváte na etiketu těchto okurek Znojmia, tak zjistíte, že pochází někde z Turecka. Nedá se to asi nazvat klamáním zákazníka, protože se nikde nepíše, že to jsou okurky z Moravy. Většina lidí tomu ale stále slepě věří v domnění, že třeba podporuje nějaký národní podnik nebo místního zemědělce.

Zdroj: Aazdravi.cz (odkaz)