Foto: Žádný Špeky, autor: Vendula Erlebachová
Tak základní rozdíl je rozhodně v tom, že lívance jsou o hodně menší, kdežto palačinky jsou zpravidla velké jako masový talíř. Obě sladkosti jsou ale placky z tzv. litého těsta, které se opékají z obou stran na pánvičce či lívanečníku. Palačinky jsou pak tenčí, ale mají o mnoho větší průměr zatímco lívanečky jsou menšího průměru, ale klidně jeden centimetr vysoké.
Toto jsou ty viditelné rozdíly, ale dalším poznávacím znamením je rozdíl v přípravě, kde do lívancového těsta se přidává droždí či kypřící prášek, čímž se docílí většího objemu a lehčí a nadýchanější konzistence. Podobné placky jsou pak rozšířeny po celé zeměkouli, s výjimkou samozřejmě Antarktidy.
Každý má totiž rád slaďoučké placky, které si může dozdobit a ochutit ovocem, které zadarmo nalezne v lese či na zahradě. Historie lívanců a palačinek je pak až překvapivě velká, protože zjednodušeně řečeno stačí smíchat tekutinu s nějakou moukou a opéct to klidně na rozpáleném kameni.
Takovýto recept lze pak datovat dokonce do neolitu, tedy do doby 8000 – 5000 let př. n. l., kdy se lidé začali spíše než na lov orientovat na pěstování surovin a sběr plodin. Z tohoto pohledu lze považovat palačinky a lívance za výlet do pravěku a skutečně nadčasové jídlo, které chutná nám stejně jako bude chutnat lidem i za sto let.
Zajímavostí je, že den před Popeleční středou je oficiálně nazývaný a uznávaný jako mezinárodní den palačinek a lívanců. Na závěr bychom si ještě měli představit původ slova lívance, které pochází z dob Rakouska-Uherska, kdy se předpokládá spojitost se slovem „lít“. V pozdější době můžeme v různých kuchařkách nalézt již výraz „böhmische Liwanzen“.
Jistou obdobu lívanečků můžeme nalézt i v USA, kde se dělají „pancakes“, které se vyrství na sebe a přelívají javorovým sirupem. Zcela jistě nejde o americký recept, protože původní americká kuchyně je indiánská kuchyně. Americké lívance přišly do USA spolu s migranty a přistěhovalci z Evropy. V našem video receptu pak představujeme lehčí a vláčnější variantu, která se nedělá z vody či mléka, ale z kefíru.
Právě kefír je důvodem, proč jsou naše lívanečky extrémně vláčné a jemné uvnitř, ale proč jsou zvenčí krásně křupavé. Zároveň to pečeme podobně jako za starých časů bez oleje na suché pánvi. Konec konců kdo ví, třeba i v neolitu nepoužívali čerstvé mléko, ale lehce zkyslé neboli kefír.
Zdroj: KojetinskáMouka.cz (odkaz)
Nadýchané kefírové lívance již nebudete chtít dělat jinak
6
porcí20
minut182
kcalSuroviny
4 dcl nízkotučného kefíru
2 vejce
1 PL třtinového cukru
1 ČL jedlé sody
sůl
150 g celozrnné polohrubé mouky
Postup
Do mísy si dáme kefír, vejce, jedlou sodu, cukr a sůl a vše dobře metličkou vyšleháme.
Přes sítko přesítujeme mouku a opět zašleháme.
Výsledná konzistence by měla být řidší až tekutá.
Těsto necháme cca 10 minut odpočinout a mezitím si rozpálíme pánev. Na ni dáme případně trochu oleje a po rozpálení nalijeme naběračkou vždy trochu, aby se vytvořil krásný lívanec.
TIP
- Výsledné lívance můžete pomazat marmeládou, zakysanou smetanou, posypat ovocem, skořicovým cukrem nebo servírovat se zrmzlinou
O autorovi – Lukáš Erlebach