Lidé ve stáří litují nejvíce těchto věcí – nepromarněte život a poučte se

Mladý člověk se velice snadno pro něco nadchne a s maximálním vypětím všech sil se snaží věnovat nějaké věci či zálibě, která je stresuje a dělá starost. S odstupem dvaceti let se pak vlastně diví, že něco takového dělali. Je pak vlastně pozoruhodné, že v různých etapách života dáváme různým věcem rozdílnou prioritu.

POSLECHNĚTE SI CELÝ ČLÁNEK ZDE:

Foto: Pixabay

To, co může být jednou nezbytnost je za pár let jen zbytečnost. Někdy dokonce může člověk litovat, že vůbec ztrácel s takovou malicherností čas. Nejen z důvodu předání těchto drahocenných informací bychom měli vyslyšet zkušenosti starší generace. Sepsali jsme základní věci, které by staří lidé udělali v životě jinak i čeho nejvíce litují.

Občas se také stane, že mnoho času věnujete něčemu, co třeba ani v té době nechcete dělat. V životě je to pak jednoduché, protože s něčím se pohnout dá a s něčím zkrátka ne. Důležité je nezapomínat na nějaké plánování či směřování svého života. Nesmíme ho nechat jen tak bez kontroly plynout. Může se pak stát, že na stará kolena se ohlédneme a zjistíme, že nám život vlastně utekl mezi prsty. Co byste měli tedy udělat jinak?

Foto: Pixabay

BUĎTE SAMI SEBOU A MĚJTE ODVAHU SE ROZHODNOUT

Je naprosto přirozené, že v určitou dobu jste student, pak se od vás čeká, že si najdete práci a zajistíte se, najdete se manžela/manželku a společně začnete šetřit na vlastní bydlení. To je asi klasický model života u nás. Někdy však tyto sociální role nejsou úplně v souladu s tím, co bychom mi sami chtěli.

To, že potlačujete své já povede časem akorát k úzkostem, frustraci, depresím a syndromu vyhoření. Za určitých okolností se může stát, že se s naučíte žít s tím, že vám se žádný sen nesplní a že vaším jediným smyslem je jak otrok pracovat a sloužit ostatním.

Ve starším věku si pak ale možná sepnete ruce a politujete, že jste si nesplnili sen a nikdy se neprojeli na plachetnici, nenavštívili Alpy nebo nestrávili týden v lázních v teplé vodičce. Na druhou stranu se nemůžete chovat nezodpovědně a jen si celý život užívat.

Je potřeba nastolit rovnováhu mezi vašimi povinnostmi a závazky na jedné straně a radostmi a sny na straně druhé. Vězte, že každý má právo na sen, který se třeba ani nikdy nevyplní, ale snít je přeci krásné. Pokud vám manželka/manžel bude tvrdit, že vaše povinnosti zabírají 356 dní v roce, nevěřte ji/mu, protože se můžete na víkend utrhnout a zažít něco krásného.

Foto: Pixabay

ZŮSTAL JSEM V PRÁCI, KTEROU JSEM NENÁVIDĚL

Ve vašem zaměstnání strávíte naprostou většinu svého času, připočteme-li i cestu tam a zpět. S rodinou a přáteli pak trávíte maximálně některé víkendy. Představte si, že ale pracujete někde, kde to nemáte rád a kde vás šikanují, kam nechcete ráno ani vstávat a tím vlastně promrháte většinu času ve vašem životě.

Mnoho lidí pak skutečně tráví v jednom zaměstnání prakticky celý život či dlouhá desetiletí. Zde je zapotřebí se oprostit od toho, co od vás kdo očekává a položit si otázku, zda já skutečně chci být tam, kde jsem a dělat to, co dělám. Pokud odpovíte, že ne, musíte odejít. Pokud odpovíte, že ne, ale že to je kvůli manželce či dětem, protože máte stejnou cestu do školy a do práce, musíte najít nějaký jiný kompromis.

Foto: Pixabay

RODINA JE NA DRUHÉ KOLEJI

V životě se může jednoduše stát, že se doma zrovna s manželkou/manželem hádáte, a proto domu ani vlastně nepospícháte. Zůstanete zkrátka déle v práci a na něco se doma vymluvíte. V práci si užíváte s kolegy a kolegyněmi a v porovnání s atmosférou doma je to prostě lepší. Když přijdete večer z práce domů, manželka/manžel spí a vy máte klid.

Po čase to však vede k různým nevěrám, odcizení a celý váš vztah míří do pekla. Tato cesta není rozhodně správná, ale je nejjednodušší. Jde spíše o krátkodobé řešení. Ideální je sednout si spolu a zeptat se, co manžela/manželku trápí a proč je nervózní. Možná zjistíte, že celý ten problém je v tom, že má nějakou bolest, o které se vám nesvěřila. Zpětně tak vidíte, že celé manželství by se mohlo rozpadnout jen proto, že jste odsunuli rodinu na druhou kolej.

Druhým problémem je pak kariéra. Někdo se zkrátka honí za tituly a prací a rodinu odsouvá dobrovolně na druhou kolej, protože si myslí, že pouze jako titulovaný člověk na vysoké pozici může pro své děti zajistit dobrou budoucnost. Neuvědomuje si pak, že tento mocenský chtíč nikdy neustoupí.

Až půjde tento kariérista do důchodu s tím, že byl „generálním ředitelem zeměkoule“ bude již pozdě zajímat se o rodinu. Děti totiž budou již dospělé, odstěhované a budou mít vlastní rodiny. Rodinný model převezmou od vás, takže místo, aby se starali o své staré rodiče, budou dělat kariéru. Můžete si jednoduše položit otázku, kdo je šťastnější – ten, kdo má peníze a tituly nebo ten, kdo má milující děti, kteří se k němu i ve stáří neustále vracejí?

Foto: Pixabay

STAŘÍ PŘÁTELÉ JSOU PRYČ

Každý lidský vztah se musí udržovat. Je to naprosto stejné v lásce, v přátelství i v mateřství. Pokud nějaký vztah neudržujete a nestaráte se o něj, časem prostě zanikne. Nic se samozřejmě nemá přehánět, protože vysedávání s přáteli v hospodě také není ideální.

Ale určitě je dobré udržovat kontakt, zajímat se a navštěvovat se. Pokud navíc máte to štěstí, že jste v životě našli opravdového přítele, určitě si zaslouží, abyste na něj nezapomněli. Starší lidé litují, že v minulosti měli přátele, ale pak se třeba přestěhovali či změnili jméno po svatbě a nejednou, jakoby zmizeli ze světa. Na stará kolena jen přemítají, co hezkého spolu zažili a zda tento přítel je ještě naživu. Pokud jsou vaši přátelé spíše falešní, je rozhodnutí setrvat ve vztahu jen na vás.

Foto: Pixabay

CHTĚL JSEM CESTOVAT, ALE NEVYŠLO TO

Ne každý rozhodně miluje cestování, někdo je zkrátka ten typ, který si rád udělá doma pohodu a užívá si dobrého jídla či dobrého vína. I takovému člověku však velice prospěje, když jednou za čas vytáhne své kosti ven. Nemusí přitom hned objet zeměkouli či být na polární expedici na několik měsíců, ale víkendový výlet není nic proti ničemu.

Jde o to, že trochu změníte svůj stereotyp, provětráte se a možná se dokážete poté podívat na svůj život z trochu jiného úhlu či z nadhledu. Někteří lidé čekají s cestování na důchod či do pozdějšího věku. Zde jsou sice vitální, ale již mohou být limitováni zdravotním stavem. Je škoda si v životě odepřít cestování na milovaná místa.

Nikdy neříkejte, až budu starší, podívám se tam. V životě vám pak přijde do cesty mnoho věcí, rodina, děti, manželství a již se nikdy na to své místo nemusíte podívat. Jen o tom budete až do důchodu snít a závidět každému, které se nebál a svůj sen uskutečnil.

Zdroj: ProZeny.cz (odkaz)

O autorovi – Lukáš Erlebach

Autorem obsahu je známý kuchař a propagátor zdravého stravování ve svém pořadu “Zdraví na talíři“. Připravuje tradiční pokrmy levně, jednoduše a z dostupných surovin.

Přidat na Seznam.cz

ARCHIV ČLÁNKŮ
Follow Me